Taras “Tary” Povoroznyk – parkourista, youtuber 

Jak vás napadlo natáčet na YouTube? 
K natáčení mě přivedl parkour. Když jsem v roce 2008 začínal skákat, učil jsem se z YouTube od zahraničních parkouristů, kteří sdíleli svoje tréninky. A tak jsem si řekl – proč to nezkusit taky u nás v Česku? Od prvního dne, co jsem začal trénovat, jsem začal i natáčet. Nejdřív na svůj starý telefon Nokia N95, na kterém jsem se dokonce naučil i stříhat videa – ano, šlo to i na tlačítkovém telefonu! 
V roce 2011 jsem pak začal točit parkourové tutoriály, návody na jednotlivé skoky, a právě díky nim jsem se dostal do povědomí lidí. Tímhle všechno začalo – touhou sdílet parkour a motivovat ostatní k pohybu. 

V kolika letech vás napadlo natáčet? 
S natáčením jsem začal, když mi bylo asi 15 a půl roku, konkrétně 30. března 2008 – to datum si pamatuju dodnes, protože tehdy jsem natočil úplně první video. V tu dobu jsem začínal i s parkourem, takže se to všechno spojilo dohromady. 
Je to už pěkných pár let – letos v listopadu mi bude 33 let, takže natáčím už víc než polovinu svého života. 
Ještě předtím jsme s bráchou natáčeli na digitální foťák, který jsme si půjčovali od rodičů, ale tehdy jsme videa nikam nedávali – jen jsme je měli doma vypálené na DVD. To byly naše první „filmové souboje“, které jsme si sami nacvičili a natočili. 

Kde berete inspiraci na natáčení videí? 
Inspiraci beru úplně všude kolem sebe. Natočit se dá v podstatě cokoliv ze života – stačí otevřít oči a mít chuť tvořit. Na YouTube, TikToku nebo Instagramu se dá najít spousta nápadů, které si člověk může přetvořit po svém. 
Do telefonu si průběžně zapisuju nápady, které mě napadnou, abych je mohl později zrealizovat. 
Takže pro mě není těžké najít inspiraci – spíš najít energii. Natáčení videí je někdy náročné a dokáže člověka pořádně vyčerpat. 

Pamatujete si své první video a jaký to byl pocit? 
Samozřejmě! Když nepočítám úplně první parkourová videa, kde jsem jenom skákal a kamera stála na stativu nebo mě natáčel kamarád, tak to bylo přirozené – byl jsem ve svém živlu. 
Ale když jsem poprvé začal mluvit do kamery, bylo to úplně jiné. Seděl jsem ve svém dětském pokoji, za zdí byli rodiče, a já jsem se strašně styděl. Bylo mi nepříjemné mluvit nahlas, připadal jsem si zvláštně a nevěděl jsem, jak na kameře působím. 
Trvalo mi nějakou dobu, než jsem si na to zvykl a naučil se před kamerou cítit přirozeně. 

Jaké to je být známá osobnost, má to i své nevýhody? 
Být známý v celé republice má určitě své plusy i mínusy. Na jednu stranu je skvělé potkávat fanoušky, slyšet, že moje videa někoho motivují, nebo dělají radost. Na druhou stranu je to často hodně náročné. 
Když jdu třeba na koncert, fotbal nebo hokej, málokdy si to užiju naplno, protože se za mnou pořád někdo zastavuje s prosbou o fotku – často i dospělí, kteří chtějí snímek pro své děti. A podobné je to i v kině, nebo když si jdu jen něco rychle koupit do obchodu. 
Známá osobnost je vlastně v práci pořád – i když zrovna netočí. Na veřejnosti musí působit pozitivně, i když třeba nemá úplně nejlepší den. Ale i tak se snažím každému fanouškovi vyjít vstříc – udělat fotku, podepsat se, prohodit pár slov… někdy mě dokonce požádají, abych dal salto. 😄 

Co byste poradil lidem, kteří chtějí začít s YouTube? 
Než se do toho pustíte, dobře si rozmyslete, jestli zvládnete tlak a kyberšikanu. 
Na internetu se vždycky najdou lidé, kterým se nebudete líbit – ať už děláte cokoliv. Budou psát ošklivé komentáře, zesměšňovat vás, nebo se vás snažit srazit dolů. Je důležité se tím nenechat zlomit a stát si za svým. 
Jinak je to ale skvělá zkušenost – člověk se naučí mluvit před kamerou, komunikovat, stříhat videa, pracovat se zvukem i obrazem. Tyhle dovednosti se vám v životě rozhodně neztratí. 
A i kdyby nevyšla kariéra YouTubera, můžete se díky tomu jednou živit třeba tvorbou videí pro jiné – pro ty, kteří to dělají naplno. 

Chtěl byste někdy úplně změnit směr své tvorby? 
Myslím, že ten směr měním postupně, jak stárnu a vyvíjím se. Na začátku to byl čistý parkour, ale postupně jsem k tomu přidával další věci ze života – dovolené, rodinu, narození dětí, práci kolem domu, zahradu, rekonstrukce a spoustu dalších témat. 
Už dávno netočím jen parkour – baví mě třeba rybaření, auta, testování novinek nebo když jsem začal hrát golf, natočil jsem o tom video. 
V poslední době dělám i reakční videa pro děti, kde reaguju na jejich oblíbené tvůrce, a to má u fanoušků velký úspěch. 
Mám dnes tři YouTube kanály, takže ten směr se rozšiřuje, ale úplně změnit ho asi nechci. Jen přidávám nové věci, které mě baví. 

Co byste dělal za práci, kdybyste nebyl YouTuber? 
Nejspíš bych byl trenér parkouru nebo všestrannosti. Mám za sebou trenérský kurz II. třídy – 160 hodin, který jsem dělal u Sokola, takže bych určitě zůstal u pohybu. 
Ale bavilo mě i IT – mám maturitu s vyznamenáním ze Střední průmyslové školy, obor Měření a počítače, takže bych se možná vydal cestou správy sítí nebo technologií. 
Dovedu si ale představit i kariéru ve videotvorbě nebo fotografii – třeba vlastní produkci, natáčení svateb, klipů nebo akcí. To mě vždycky bavilo – kombinace obrazu, střihu a hudby. 
Dnes už mám kolem sebe tým asi dvanácti editorů, kteří mi pomáhají se střihem delších videí, ale pořád mě ta práce s videem baví stejně jako dřív. 

Jaké máte velké přání? 
Moje největší přání je, aby se lidi na světě měli víc rádi. Aby nebylo tolik zbytečné nenávisti, závisti a snahy shazovat ostatní jen proto, že jsou úspěšní. Mrzí mě, jak dokážou být lidé někdy zlí a negativní, místo aby se navzájem podporovali. 
A osobně si přeju, abychom s manželkou vychovali naše dvě dcery tak, aby se jim dařilo a vyrůstaly v lepším, laskavějším světě. 

Když byste mohl vzkázat něco svému mladšímu já, co by to bylo? 
„Děláš to dobře – nevzdávej se. Pokračuj přesně v tom, co děláš, i když je to těžké a ostatní si třeba jdou užívat. Tvrdá a chytrá práce se vždycky vyplatí. 
Věř svému vnitřnímu hlasu, i když ti okolí nerozumí. Každá hodina, kterou věnuješ svému snu, se ti jednou vrátí. A hlavně – buď trpělivý, dělej věci poctivě a nikdy se nenech odradit.“ 

Fotografie: 

EnjoyTheMovement. Tary s kamerou.png. 14. května 2024. Wikimedia Commons, volné dílo – CC0 1.0 Universal Public Domain Dedication. Dostupné z: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Tary_s_kamerou.png 

autor: Veronika Veselá, Kristýna Židová